Antoine de Saint-Exupéry

Životopis

Narodil se před sto lety, 29. června 1900 v Lyonu. Otec byl šlechtic a také v matčině krvi kolovala modrá krev. Synovi ale rodokmen žádné výhody nepřinesl, zejména v mládí měl často hluboko do kapsy. Odmalička navštěvoval církevní školy, ale jeho další kroky nevedly ke kněžskému semináři, nýbrž na námořní akademii. Nebyl přijat, protože - ač je to spodivem - propadl nejen z historie a zeměpisu, ale i ze slohové práce! Muž se šlechtickým přídomkem začne tedy studovat architekturu, ale je to spíš z nouze ctnost. Skoro dva roky žije z ruky do úst; dobře ví, že z něho žádný Le Corbusier nebude.

Jeho pohled stále častěji míří vzhůru, k oblakům. Mladík se chce odpoutat - obrazně i doslova od země; cítí, že "říše člověka je v jeho nitru". Před pozemskými statky chce nadřadit ideály. Celé jeho dílo i život jako nezpřetrhatelná nit prolíná myšlenka, že "pouhý rozum bez přispění srdce je bezcenný; lidský život má cenu jen tehdy, vytváří-li nové hodnoty a předává je dalším generacím."

V roce 1921 narukoval k leteckému pluku ve Štrasburku. Byl přidělen do dílen, ale to mu bylo málo, chtěl létat. Po strastiplném výcviku, kdy při jednom letu málem uhořel, složil pilotní zkoušky, stal se stihačem, ale brzy ho postihla nehoda, při které utrpěl zlomeninu lebky. Začátkem roku 1923 šel do civilu a načas se stal úředníkem, obchodním cestujícím, prodával dokonce nákladní auta, která neměl rád, protože se nedokázala vznést k obloze. Podařilo se mu prodat jediný vůz. V tomto období se začal věnovat psaní. V roce 1926 mu vyšla první novela. Jmenovala se příznačně Letec. Přestal prodávat auta, usedl za pilotní knipl a přepravoval leteckou poštu mezi Toulouse a Casablankou. Záhy se stal velitelem letiště na Cap Juby.

Bylo mu třicet když vyšel Kurýr na jih, příběh lásky poštovního pilota Bernise k dávné přítelkyni Geneviévě. Bernis nakonec zůstává sám a jeho stroj při letu nad pouští havaruje. Přestože je v knize přítomna kolem nás - stejně jako v životě - smrt, jako nepřehlédnutelný reliéf vystupuje z řádek knihy autorovo krédo: "Aby člověk existoval, potřebuje mít kolem sebe skutečnosti, které trvají." Saint-Exupéry v knize přímočaře používá autobiografické prvky, aniž by tušil, že za pár let stejně jako jeho hrdina také zahyne v letadle.

Brzy zaměnil poušť za jihoamerické pampy a pomáhal zakládat letecké spojení v daleké Patagonii. Když se vrátil do vlasti, měl už dokončenou další knihu. Byl to Noční let, příběh nočních leteckých kurýrů, v němž nechybí tragická havárie, doprovázená otázkou, zda nad záchranu jedince není třeba povýšit snahu po zachování lidského rodu. I tady Saint-Exupéry čerpal z vlastních zkušeností. Při jednom zkušebním letu se sním hydroplán potopil a málem se utopil.

V roce 1934 bychom zastihli Saint-Exupéryho v Asii ve službách Air France. Ani tam se nevyhnul havárii, která měla za následek komplikované zranění dolní končetiny. Tato nepříjemnost ho ale neodradila od snahy překonat rekord na trati Paříž-Saigon. Nad libyjskou pouští jeho letoun havaroval. Tři dny v pusté a horkem sálající poušti očekával trýznivou smrt žízní, avšak v poslední chvíli ho zachránila náhodná karavana domorodců. V roce 1936 pracoval jako novinář během občanské války ve Španělsku. O rok později už zase létal v Africe a zároveň pracoval na knize Citadela, nedokončeném rozsáhlém díle, v němž je příběh nahrazen filozofickými úvahami a bajkami o tom, že člověk získá bohatství jen tehdy, když sám dává a obětuje se.

V únoru 1938 málem zahynul. Když se chtěl pokusit o přelet z New Yorku do Ohňové země, jeho letoun, přetížený přídavnými nádržemi paliva, se zřítil nad Guatemalou. Sedminásobná zlomenina lebky a další zranění ho nadlouho upoutaly na lůžko. V té době napsal snad své nejúchvatnější dílo, jemuž dal název Země lidí. V osmi příbězích Saint-Exupéry - jak jinak - zdůrazňuje, "že svět kolem násobohatí jen ty, kdo se k němu obracejí ne proto, aby se radovali nad jeho bohatstvím, ale aby spolu sním rostli."

Na prahu druhé světové války ho zavála mobilizace do Toulouse, kde měl školit nové piloty. Za krátký čas se dostal k leteckým průzkumníkům. Když na jaře 1940 Němci svými vojsky zahltili větší část Francie, dostal rozkaz k výzvědnému nízkému letu nad nepřátelským tankovým plukem u Arrasu. Velitel se sním loučil jako s budoucí mrtvolou. Saint-Exupéry se ale vrátil, navíc s důležitými snímky nepřátelského uskupení. Za splnění nebezpečného úkolu byl odměněn pochvalou, pro Saint-Exupéryho jako spisovatele byly ale důležitější zážitky z letu, které využil ve své další knize Válečný pilot. V té vykřičel svou nenávist k válce, její nesmyslnosti a tvrdohlavosti těch, kteří považují válku za hru, které je třeba obětovat lidi.

Po porážce Francie odjel do Spojených států, kde začal psát u nás snad nejoblíbenější knihu Malý princ, rozkošný příběh, jehož hlavní hrdina, zamilovaný do růže, záhy pozná, že jeho láska je pyšná a hloupá. Zklamán se vydá k jiným planetám a při strastiplné pouti od jedné hvězdy ke druhé hledá dobrého člověka. Nikoho nenachází, a tak se vrací zpět na Zemi, kde ho čeká zase jen samota. Až chytrá liška ho poučí, že "správně vidíme jen srdcem, a to, co je důležité, je očím neviditelné."

V únoru 1943 Saint-Exupéry odjel do severní Afriky, kde se připojil k francouzské letce. Po nehodě při jednom letu byl přeřazen do zálohy, ale v roce 1944 si vymohl návrat k bojovému útvaru na Sardinii. V létě byla jeho peruť převelena na Korsiku. Saint Exupéry startoval 31. července kletu nad Francií. Odlepil se od země v půl deváté ráno. Nejpozději se měl vrátit v půl třetí, kdy by mu podle propočtu mělo dojít palivo. Všichni lidé na letišti čekali marně. Saint-Exupéry se nevrátil. Nikdo nikdy nenašel jeho tělo ani trosky letadla. Snad se jako jeho Malý princ odebral na jinou planetu, aby si zblízka sáhl na hvězdy.


Zbývá snad jen doplnit, že převládá všeobený názor, že Saint-Exupéryho smrt byla vlastně sebevraždou. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu se jednalo o jeho poslední let, o který dlouho sváděl boj s nadřízenými. Bylo více než pravděpodobné, že by po přistání již nikdy více za knipl neusedl.

Další krok k objasnění okolností smrti francouzského spisovatele a letce Antoina de Saint-Exupéryho udělal potápěč z přístavu Marseille, který podle všeho našel na mořském dně vrak letadla, v němž Saint-Axupéry zahynul 31. července 1944. Napsal to dne 29.5.2000 francouzský list Le Figaro. Potápěč Luc Vanrell našel a vyfotografoval vrak v stometrové hloubce poblíž ostrova Frioul. Historik Philippe Castellano se domnívá, že jde o nade vší pochybnost o Lighting P38 typ J, který byl modifikovaný v průzkumný letoun F5B - tedy o naprosto stejný stroj, v jakém letěl v osudný den autor Malého prince. "Je vyloučené, aby na fotografiích bylo jiné letadlo než to, které patřilo Saint-Exupérymu," řekl Castellano. Vanrell v obavě před zloději nezveřejnil přesné místo, kde vrak fotografoval. Připustil jenom, že je poblíž oblasti, kde v září 1998 nalezl rybář Bianco ve svých sítích náramek se jménem Saint-Exupéryho a jeho ženy Consuely. Expertiza vraku by mohla definitivně stanovit příčiny Saint-Exupéryho osudné havárie. Podle německých archívů se nestal cílem protileteckého dělostřelectva ani útoku německé stíhačky, řekl Castellano, podle něhož jsou "všechny hypotézy možné". Zařazuje mezi ně problém s kyslíkovým přístrojem, poruchu motoru, prostou nevolnost a "vzhledem k jeho tehdejšímu duševnímu stavu se nedá vyloučit ani sebevražda". Jeho tělo ani letadlo nebyly objeveny a mystérium jeho smrti po padesát let jen posilovalo Saint-Exupéryho legendu.