Životopis
Český básník, překladatel a grafik Bohuslav Reynek se narodil v roce 1892 ve vsi Petrkov. Tam také na rodinném statku strávil většinu svého života. V letech 1904-1911 navštěvoval reálku v Jihlavě, kde se naučil skvěle německy a francouzsky a pod vedením profesora Maxe Eislera pronikl do světa literatury a umělecké tvorby. První Reynkovy známé výtvarné práce (kresby a olejomalby) vznikly právě v době jihlavských studií.
První Reynkovou básnickou sbírkou byly Žízně. Zahrnovaly verše z let 1912-1916. V tomto období zkoušel studovat zemědělství na vysoké škole, ale studia brzy nechal. Raději se vrátil do Petrkova, kde se mohl věnovat tomuto oboru v praxi a pěstovat v klidu další své zájmy.
V letech 1913-1914 publikoval básně a překlady v Moderní revui. V roce 1914 začala jeho mnohaletá spolupráce s nakladatelem Josefem Florianem ze Staré Říše. Jako překladatel zde získal Reynek oprávněně pověst objevitele řady pozoruhodných německy a francouzsky píšících básníků. Za všechny bývá jmenován Georg Trakl, jehož tvorba měla vliv na další české autory, jako byli František Halas, Jan Zahradníček nebo Vilém Závada.
Ve dvacátých letech vydával Reynek v Petrkově edici Sešity poezie, na které výtvarně spolupracoval Josef Čapek. Kromě překladů tu vyšly i dvě Reynkovy vlastní sbírky – Rybí šupiny (1922) a Had na sněhu (1924).
Dále se podílel třeba na významné bibliofilské edici J. V. Pojera Atlantis a dalších nakladatelských projektech, někdy jako překladatel a někdy svými grafikami. Z vlastního díla vydal před válkou ještě sbírky Smutek Země (1924), Rty a země (1925) a Setba samot (1936).
První samostatnou výstavu měl v roce 1929 v Pardubicích.
Koncem roku 1912 uskutečnil svou první cestu do Francie (po stopách Pala Gauguina). Vrátil se tam pak ještě několikrát a mezi svými literárními objevy si našel budoucí manželku – básnířku Suzanne Renaudovou (1889-1964). Vzali se v roce 1926. V letech 1928 a 1929 se jim narodili synové Daniel a Jiří.
V době Protektorátu Reynek dále pracoval (především v edici Magnificat, kde roku 1940 vyšla jeho Pietà). Na konci války byl však z nařízení říšských úřadů vystěhován z petrkovského statku. Nějakou dobu pak žil ve Staré Říši. Po válce se do Petrkova mohl vrátit a zůstal tu, s pomocí přátel, i po roce 1949, kdy byl rodinný statek zestátněn.
Komunistický převrat znamenal pro Reynka i v mnoha jiných ohledech velice tragický zlom. Nový státní aparát znemožnil činnost malým nakladatelstvím a nastolil pravidla vlastní oficiální kultury, k níž měl křesťansky orientovaný frankofil Reynek vskutku velmi daleko. Uzavřel se do úplné samoty (podle svědectví pamětníků nevycházel ani z domu) a opět se vrátil do života až v uvolněnějších 60. letech, kdy ho v Petrkově navštěvovala mladší generace jeho obdivovatelů (mezi nimi např. I. M. Jirous nebo Jaroslav Med). Mohla se dokonce uskutečnit i řada Reynkových výstav doma i za hranicemi. V roce 1969 byl o Reynkovi natočen televizní film Jak žije básník.
Pak přišla normalizace a s ní další umlčení Reynkova díla (jeho poslední sbírka Odlet vlaštovek vyšla v roce 1978 v samizdatu).
V roce 1971 Bohuslav Reynek v Petrkově zemřel.
Po listopadu 1989 se zájem o Reynka opět probudil. Jeho básně se dostaly do čítanek, vycházejí v nových vydáních a výborech, pořádají se výstavy jeho děl. Některé jeho verše byly také zhudebněny a nazpívány např. Ivou Bittovou.
Zdroj:1) REYNEK, Bohuslav: Ostny v závoji. Praha - Litomyšl: Paseka, 2002. 2) http://cs.wikipedia.org/wiki/Reynek
Česká
