Půvaby a tajemství klementinských rukopisů 13. - 14. století

Loket, 28. duben - 20. červen 2010
Městská knihovna v Lokti – Expozice umělecké knižní vazby
(budova radnice na náměstí)

     Putovní výstavu Půvaby a tajemství klementinských rukopisů 13.-14. století, kterou připravila Národní knihovna ČR, je od 28. dubna do 21. června otevřena pro veřejnost ve městě Loket, na náměstí v prostorách historické budovy radnice - v Městské knihovně. V pořadí se jedná již o třináctou putovní výstavu. Národní knihovna od roku 2006 pořádá „spanilé jízdy“, jejichž prostřednictvím prezentuje vzácné rukopisy a tisky uložené v trezorech Klementina.

     Veřejnost má tak jedinečnou příležitost shlédnout umělecké kopie vzácných rukopisných památek, jako jsou Sedlecký antifonář, Pasionál Abatyše Kunhuty, Pontifikál Reginaulda z Baru, Velislavova bible, pařížský zlomek latinského překladu Dalimilovy kroniky a česká verze Dalimilovy kroniky. Těžko říct, která z nich je významnější, zajímavější nebo cennější. Pořizovací hodnota uměleckých kopií je vysoká a cena vystaveného souboru činí cca 2 mil. Kč. Historická hodnota originálních rukopisů je však nevyčíslitelná. Z těchto důvodů jsou na výstavě přítomni „jejich dvojníci“.

    Cílem expozice není jen prosté představení samotných rukopisů. Výstava přináší zajímavá fakta a okamžiky spojené s prezentovanými díly. Každý rukopis je prezentován jako jedinečné dílo, které vzniklo v rámci specifických dobových okolností a pro určité kulturní a duchovní prostředí. Časové rozmezí unikátních rukopisů bylo ohraničeno dvěma stoletími, ve kterých české země zažily nebývalý rozkvět nejen na poli politickém, ale také na poli kulturním. Doslova a do písmene se na jednotlivých foliích rukopisů prezentuje doba posledních přemyslovských králů 13. století a unikátní vyspělé období 14. století, spojené s Lucemburky na českém trůnu, a to především největším z nich - římským císařem a českých králem Karlem IV.

    Díla vybraná pro výstavu Půvaby a tajemství klementinských rukopisů 13.-14. století pomáhají mapovat významné jevy ze života středověké společnosti.

 
     Série začíná nejstarším z vystavovaných exponátů, Sedleckým antifonářem, který získal jméno podle původního místa nálezu. Tento rozměrný antifonář přibližuje vzdálený a poutavý svět 13. století, vládu přemyslovských panovníků, ale i období křižáckých výprav na samém rozhraní románského a gotického slohu. Nalezneme v něm i tradiční zobrazení Madony s Ježíškem, které vyniká jemností a vznešeností.

    Do světa 14. století přivítá návštěvníky výstavy Pasionál abatyše Kunhuty, který v sobě ukrývá hned několik „nej...“. Rukopis vznikl a byl uchováván v bohatém klášteře benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě, jenž je nejstarším klášterem českých zemí a v jehož zdech nacházely útočiště přemyslovské princezny i vdovy a dcery předních českých šlechtických rodů. Součástí kláštera byla i nebývale rozsáhlá knihovna, jejíž sbírky jsou z valné části uchovány právě v dnešní Národní knihovně ČR a Pasionál abatyše Kunhuty patří mezi její nejcennější skvosty. Svým mystickým obsahem se řadí mezi nejzajímavější texty z první poloviny 14. století. Na titulní straně pasionálu je představena objednavatelka rukopisu - přemyslovská princezna a dcera českého krále Přemysla Otakara II. - abatyše Kunhuta, dále pak autor části textů - přední inkvizitor českého dvora Kolda z Koldic a konečně autor další části textů, písař a iluminátor, kanovník Beneš.

    Církev je složitým organismem, kde na jedné straně stojí kláštery a na druhé světská církev (biskupové, kněží aj.). K výchově kněží vznikala celá série rukopisů, často názorně a bohatě zdobená. K takovým patří i tzv. Pontifikál Reginauda z Baru, zastupující v našich sbírkách rukopisy vzniklé mimo české prostředí, v tomto případě ve Francii. Objednavatelem byl biskup Reginaud de Bar, jenž byl známý svou přílišnou ambiciózností i kladným vztahem ke všemu krásnému. Na stránkách rukopisu defiluje vedle vážných scén, představujících jednotlivé etapy mše, „obrácený“ svět středověké společnosti - dovádivý rej alegorických zvířat a zkarikovaných postav.

    Přirozený most mezi klášterem a dvorem ztělesňuje Velislavova bible. Jejím objednavatelem byla významná osobnost lucemburského dvora - protonotář Velislav. Dílo pocházející z poloviny 14. století má charakter comicsu a dodnes udivuje bohatostí zobrazených výjevů z bible i ze života svatých. Unikátnost Velislavovy bible spočívá mj. i v tom, že součástí stovek kreseb jsou také scény z každodenního života středověkých lidí, včetně detailů z odívání, řemesel či vojenské výzbroje.

    Na výstavě nemůže samozřejmě chybět jeden z nejvýznamnějších objevů poslední doby – pařížský zlomek latinského překladu tzv. Dalimilovy kroniky. Původ rukopisu, kde jsou prostřednictvím bohatě zdobených iluminací zachyceny výjevy z nejstarších českých dějin, je stále zahalen tajemstvím. Předpokládá se, že vznikl pro bohatého a významného objednavatele – dost možná, že dokonce pro samotného Karla IV. - nejspíše někdy ve třicátých nebo čtyřicátých létech 14. století. Česká republika, zastoupená Národní knihovnou, získala rukopis v dražbě v Paříži 18. března 2005 za 339 tisíc euro. Finanční prostředky uvolnila vláda ČR.

    Ryze český charakter pak nepopře drobný exemplář české verze Dalimilovy kroniky se zobrazením patrona českých zemí, sv. Václava. Jeho strnulá, ale dominantní figura rámuje mladší text této oblíbené středověké kroniky, která dodnes slouží jako cenný zdroj písemného poznání českých nejstarších a starších dějin.

     Výstavu Půvaby a tajemství klementinských rukopisů z 13.-14. století připravila PhDr. Renáta Modráková, která pracuje v oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR. Již během svého studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se zaměřila na svět středověkých rukopisných památek a dějiny ženských benediktinských klášterů v českých zemích. V této souvislosti se snaží zachytit zajímavý a vysoce vyspělý svět středověkých ženských klášterů a jejich postavení v tehdejší společnosti a zpřístupňovat středověké památky široké veřejnosti.

Město Loket

    Půvabné město Loket vytváří pro výstavu středověkých rukopisných památek vhodnou kulisu, neboť jeho vznik je rovněž datován do 13. století. V lucemburské době byl Loket několikrát dočasným sídlem členů královského rodu. Několikrát jej navštívil král Jan Lucemburský, v roce 1319 se sem uchýlila jeho manželka Eliška Přemyslovna s kralevicem Václavem - mladým Karlem IV., který tu byl po dva měsíce podle otcova rozkazu uvězněn. Neblahé zážitky nicméně nezpůsobily, že by Karel IV. na Loket jakkoliv zanevřel, o čemž svědčí časté pobyty na hradě a péče o jeho stavební stav i přízeň, kterou věnoval městu a jeho rozvoji.

    V roce 1337 udělil král Lokti práva jako jiným královským městům. Historické jádro Lokte bylo spolu s románským hradem vyhlášeno městskou památkovou rezervací a navozuje dokonalou iluzi středověkého městečka.

Zdroj:www.nkp.cz

zpět na přehled novinek